Poslední dny díky ženám, které mi chodí do ordinace, rozmýšlím nad naším nastavením ohledně porodních poranění.
Mít nástřih nebo natržení je v dnešní době bráno za úplně samozřejmou věc. Možná si řeknete, že je to normální. Však kolik žen už mělo nástřih. Nebo se při porodu natrhlo. Pokud po této události nezůstává bolest, více se to neřeší. Ale může se stát, že porodní poranění začne za několik měsíců nebo i let působit potíže. Ptáte se jaké?
- Únik moči, tzv. inkontinence… Neošetřované porodní poranění se totiž může stahovat, může působit bolest, kterou třeba při běžných činnostech či při milování necítíte, ale když si tam sáhnete, možná Vás to překvapí. Důsledkem může být nerovnováha svalů pánevního dna, některá vlákna zvyšují své napětí, některá jsou naopak v útlumu. Tak či tak, pánevní dno díky tomu nefunguje dobře a může se projevit právě neschopností udržet moč a dochází k únikům kapek či většího množství moči při běhu, poskocích, skákání na trampolíně, kýchnutí, kašli apod.
- Diastáza a bolest zad… Pánevní dno jako součást hlubokého stabilizačního systému hraje důležitou roli i v léčbě diastázy. Pokud Vás trápí bolesti zad a při zvedání z lehu na zádech do sedu se Vám na břiše udělá stříška nebo si uprostřed břicha při tomto úkonu vyhmatáte mezeru, jemůže se jednat o diastázu, tedy rozestoupení přímých břišních svalů. A jednou z příčin může být právě pánevní dno oslabené z důvodu neošetřovaného porodního poranění.
- Snížené prožitky při milování… Porodní poranění může být buď bolestivé, nebo naopak méně citlivé. Ať tak či tak, v jeho okolí dochází postupem času k útlumu, ke sníženému vnímání, což může mít právě za následek ne tak intenzivní prožitky při milování, ačkoli porod toto prožívání, pokud je vše pořádku, naopak spíše zintenzivňuje. Pokud si tam sáhnete rukou, možná budete překvapena bolestí, nebo naopak tím, že svůj prst necítíte tak, jak byste měla.
Dá se to nějak řešit? Ano, dá. Ošetřováním, uvolňováním porodního poranění. To se totiž hojí jizvou. A každá jizva potřebuje péči, aby nedělala potíže. Nemusí je způsobovat hned, ale až třeba za několik měsíců či let. Každá jizva se totiž během života může zaktivovat a ošetření pak bude potřebovat. Naše kultura je zvyklá řešit potíže, až když nastanou. Hasíme požár. Ale co třeba předcházet tomu, aby vznikl?
Snad žádná maminka po porodu (tuším s jednou výjimkou), kterou jsem měla v ambulanci, nevěděla, že by se jizva po porodním poranění měla ošetřovat, měla by dostat svou péči.
Co se jizvy po císařském řezu týče, tam je osvěta trochu lepší, na jizvu po nástřihu nebo natržení se ale zapomíná. Možná proto, že není vidět? Je snad o to méně důležitá? Neřekla bych. Když si vezmete důsledky, které jsem zmiňovala na začátku, co všechno může taková jizva v pánevním dnu způsobit.
Moc se o tom nemluví, na jizvy „tam dole“ radši zapomínáme, není to většinou téma ke kávě s kamarádkou. Ale když se o tom začne třeba u té kávy mluvit, je až s podivem, kolik se najednou přidá kamarádek, že vlastně nějaké to poranění měly a že nějaké následky to s sebou nese. Jak to máte Vy? Nestálo by za to se na ty jizvy čas od času podívat?
Ráda na toto téma vířím debatu, ženy si najednou začínají uvědomovat, že spontánně je sice jizva třeba nebolí, ale vlastně „ten začátek milování… tam ta bolest je“.Nebo že je jizva bolí, ale „to je přece normální, ne?“Není, dá se to řešit a já doufám, že se tyto informace budou šířit, ideálně že se maminky už v porodnici nebo nejpozději od svého gynekologa na kontrole po šestinedělí dozví, že o jizvu mají pečovat. Pomůžete mi s tímto šířením? 🙂