MÝTUS Č. 1: PÁNEVNÍ DNO SE POSILUJE PŘERUŠOVÁNÍM PROUDU MOČI
Tímto se posiluje povrchová vrstva, tzv. svěrače, které by se za ideálních podmínek měly na celkové kontrakci pánevního dna podílet asi jen z 10ti%. Hlubokou vrstvu, o kterou nám jde při aktivaci hlubokého stabilizačního systému nebo při potížích s únikem moči, tímto způsobem neoslovíme. Ba co víc, můžeme si tím spíš uškodit – narušujeme tím přirozený reflex vylučování moči, zároveň svěrače zbytňují, v důsledku čehož nedojde k úplnému vyprázdnění moči a máme zaděláno na záněty…
MÝTUS Č. 2: STŘÍŠKA NA BŘIŠE NENÍ DIASTÁZA
Právě že je. Když si lehnete na záda, natáhnete dolní končetiny, zvednete hlavu a přitáhnete bradu k hrudníku, můžete si vyhmatat, zda mezi svými přímými břišními svaly nemáte prohlubeň. Pokud tam ale uvidíte tzv. stříšku, neznamená to, že nemusíte nic vyhmatávat, že stříška je přeci opak prohlubně. Opak je pravdou, stříška znamená, že mezi rozestoupenými přímými břišními svaly se klene obsah dutiny břišní ven.
MÝTUS Č. 3: PLOCHÉ A PEVNÉ BŘICHO NEMŮŽE MÍT DIASTÁZU
Bohužel omyl, nejde o to, jak břicho vypadá, ale jak je funkční. Vyposilované přímé břišní svaly (tzv. six packs) se hodí na okouzlení opačného pohlaví, samy o sobě však nedokážou zajistit oporu Vašim zádům, potřebují k tomu své partnery, hluboké břišní svaly, které tvoří kolem trupu svalový korzet, drží přímé břišní svaly u sebe a nedovolí jejich přílišný rozestup. Diastáza např. u kulturistů tak není žádnou raritou…
MÝTUS Č. 4: JE NOERMÁLNÍ, ŽE MENSTRUACE BOLÍ
Kdepak, normální je, když menstruace nebolí. Bolest může být způsobena buď hormonální nerovnováhou, nebo na podkladě vertebroviscerálních vztahů, kdy např. pádem na zadek dojde ke stažení svalů pánevního dna, načež se toto zvýšené napětí přenáší i na vnitřní pohlavní orgány, v tomto případě dělohu a čípek, kdy se děloha svými kontrakcemi snaží vypudit menstruační krev přes stažený čípek. Toto pak můžeme vnímat jako typické menstruační bolesti v podbřišku.
MÝTUS Č. 5: TĚHOTENSTVÍ BOLÍ
Těhotenství můžeme brát jako takový test našeho pohybového aparátu. Pokud jsme byly aktivní a dbaly na správné držení těla, aktivní hluboký stabilizační systém, měly bychom těhotenstvím projít ladně, bez bolesti. Pokud je ale náš pohybový aparát poněkud zlenivělý, nedokáže pružně reagovat na měnící se nároky během těhotenství a výsledkem jsou bolesti zad, tvrdnutí bříška, mělký, nedostatečný dech či únava. Změňme to, vždyť to má být nejkrásnější období v životě ženy, připravme se na to. 😉
MÝTUS Č. 6: DIASTÁZA A POVOLENÉ PÁNEVNÍ DNO SE ŘEŠÍ AŽ PO PORODU
Právě naopak, cílená fyzioterapie těchto potíží je důležitá pro fyziologický průběh těhotenství a hlavně pak porodu. Když jsou břišní svaly povolené, což u diastázy bývá, miminko se v bříšku nemá o co opřít, nemůže zaujmout optimální polohu v děloze – nemůže se přetočit hlavičkou dolů a každá jiná poloha je pro porod náročnější (poloha koncem pánevním) či až nemožná (příčná poloha). Stejně tak slabé bříško přepadávající dopředu ztěžuje vstup miminka do pánve. A v neposlední řadě, o povolené pánevní dno se miminko nemůže opřít, což ztěžuje porodní mechanismus, tedy rotaci miminka během porodu. Takže na fyzioterapii již v těhotenství! 😉
MÝTUS Č. 7: NA TVRDNUTÍ BŘICHA V TĚHOTENSTVÍ POMŮŽE JEN HOŘČÍK
Ne vždy je příčinou nepříjemného tvrdnutí břicha již v časných fázích těhotenství (cca od 4. měsíce) nedostatek hořčíku. Na vině může být i snížené vnímání a nesprávné „používání“ těla, což může vyústit ve funkční poruchy pohybového systému – např. dyskoordinované zapojení břišních svalů, nedostatečná opora o nohy, oslabené pánevní dno či špatný dechový stereotyp. Všechny tyto potíže bývají zastřešeny působením hormonálního koktejlu, který v těhotenství rozvolňuje vazy (s tím mnoho nenaděláme a kvůli snadnému porodu ani nechceme), a nedostatečnou pohybovou aktivitou – sedavým způsobem života (s tím už něco udělat můžeme 😉 ). Jaké je tedy řešení? Neládovat se hlava nehlava magnéziem a zkusit zajít k fyzioterapeutce, která se specializuje na těhotné ženy. 😉
MÝTUS Č. 8: TĚHOTNÁ ŽENA BY MĚLA HLAVNĚ ODPOČÍVAT
Ano, odpočinek je důležitý pro regeneraci, relaxaci, snazší naladění se na miminko, ale měl by být prokládán přiměřenou aktivitou. 🙂 Porod je fyzicky náročný výkon, kterému by měla odpovídat naše kondice. A tu nezískáme sledováním Malých lásek nebo sdílením těhotenských potíží na modrém koníkovi. O:-) Vyrazte do lesa, jděte si zaplavat (až to zase půjde), pravidelně se protahujte, nabuďte se gravid jógou. 😉
MÝTUS Č. 9: CÍSAŘSKÁ ŘEZ ŽENU OCHRÁNÍ PŘED INKONTINENCÍ
́Ač by se to tak na první pohled mohlo zdát a v poslední době se to takto v internetových diskuzích často interpretuje, pánevní dno netrpí pouze vaginálním porodem. Velkou zátěží prochází již v těhotenství a to, jak známo, předchází i porodu císařským řezem. Při něm se navíc značně zasahuje do funkce jednoho z dalších důležitých článků hlubokého stabilizačního systému (HSS), do břišních svalů. Aby pánevní dno mohlo poskytovat močovému měchýři potřebnou oporu (a žena netrpěla inkontinencí), potřebuje k sobě zbylé články HSS, jeden bez druhého totiž nemohou fungovat správně. Tedy když si to vezmeme VELMI zjednodušeně: po těhotenství zakončeném vaginálním porodem se oslabí jen jeden článek HSS – pánevní dno, zatímco po těhotenství zakončeném císařským řezem se oslabí články hned dva – pánevní dno a břišní svaly. Myslíte si, že císařský řez je opravdu taková výhra?